Bob odpovídá
Jméno: Mirka
Přidáno: 13.02.2012
Kategorie: Ostatní dotazy
Téma: Káva

Otázka:
Mam na Vas otazku tyzden uzivam cylorellu ale nevedela som ze kavu nemozem pi.Moze mi to ublizit ak ano ako. Vopred dakujem Mirka

Odpověď:
Dobrý den Mirko. Je zajímavé, jak si něco tak nezdravého lidi brání. Jak hledají kličky. Obecně se dobře ví, že káva pro nás lidi ze středního podnebného pásma není vhodná. Kávu si popíjejte tam, kde přirozeně roste a dozrává. Kde je dostatek slunečního záření. Na druhou stranu - když si v pohodě dáte krásný šálek kvalitní kávy bez cukru, svět se nezboří. Zvláště když se u toho pohodlně uvelebíte, zklidníte si hormony a budete kávu popíjet u svíčky při příjemném hovoru s přáteli. Takový malý obřad (oáza v dnešní uspěchané době) má snad i terapeutické účinky. Avšak při pravidelném zobání zelené řasy Chlorella (což jednoznačně doporučuji) ji prosím určitě nikdy nezapíjejte kávou, jinak se dostanete do problémů, které jsme v této Poradně už několikrát probírali. Chlorella a stejně tak i mladý zelený ječmen mají pro svůj unikátní obsah zeleného rostlinného barviva chlorofylu, minerálů a vitaminů mimořádně blahodárné účinky zvláště na naše játra. Játra jsou jedním z nejdůležitějších a nenahraditelných orgánů, které máme. Na jedné straně si je léčíme vším, co v přírodě obsahuje chlorofyl, na druhé straně si je ničíme a přetěžujeme popíjením kávy. Ani by snad nevadil tolikrát diskutovaný kofein. Horší je kávou vyprovokovaná nadprodukce kyselých šťáv. Jejich neutralizace, detoxikace a odstraňování dá játrům opravdu těžce zabrat. Játra musí kvůli kávě pracovat mnohem víc, než by bylo třeba. Játra mimo jiné kontrolují naše emoce, hlavně hněv, vztek a zuřivost. Nadměrně pracující játra naše emoce kontrolují až moc. Nedokážeme být spontánní jako děti, potlačujeme své emoce. Výsledkem dlouhodobě potlačovaných emocí jsou deprese, nervozita, unavenost, ztuhlá ramena a bolesti hlavy. A po nějaké době nekontrolovatelný výbuch emocí. Tento výbuch zpravidla odnese někdo zcela nevinný, například naše děti nebo druh, u kterého si to tak zvaně „můžeme dovolit“. Stojí nám to za to? Bob Dvořák